Ukázka 3 - Růže pro Algernon

15. května 

Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti. 

Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna k druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje. 

Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské. 

Už nenacházím potěšení v debatách na tak elementární úrovni. Lidé nesnášejí, když jim někdo dokáže, že se ani nepřiblížili komplexnosti daného problému - nevědí, co existuje pod čeřením na hladině. O jednu úroveň výš je to stejně bídné a já jsem vzdal pokusy probírat tyhle věci i s profesory z Beekmanu. 

Burt mě ve fakultní kavárně představil profesorovi ekonomie, který se proslavil pracemi o vlivech hospodářských faktorů na úrokové sazby. Dlouho jsem toužil popovídat si s nějakým ekonomem o nápadech, které mi přišly na mysl při četbě. Znepokojovaly mě morální aspekty vojenské blokády jako zbraně používané v mírových časech. Zeptal jsem se, co si myslí o návrhu některých senátorů, aby byly proti menším státům, které se staví proti nám, používány podobné postupy jako za druhé světové války, tedy jejich zanesení na černou listinu, posílení kontrol obchodních lodí a vydávání navicertů. Mlčky poslouchal, díval se do prázdna - a já jsem předpokládal, že sbírá myšlenky k odpovědi, ale on si až po několika minutách odkašlal a zavrtěl hlavou. Omlouval se, že jsme se dostali mimo jeho specializaci. On se zaobírá úrokovými sazbami a o vojenskou ekonomiku se mnoho nestaral. Navrhl mi, ať vyhledám doktora Wesseyho, který svého času zpracoval pojednání o obchodních dohodách za druhé světové války. Ten by mi snad mohl pomoct. 

A než jsem stačil říct něco dalšího, chmátl mi po ruce a potřásl mi jí. Že prý mě moc rád poznal, ale musí si jít připravit poznámky na přednášku. A byl pryč. 

Totéž se událo, když jsem se snažil mluvit s odborníkem na americkou literaturu o Chaucerovi, s jedním orientalistou o obyvatelích ostrova Trobriand – a když jsem se snažil ze sociopsychologa zaměřeného na výzkumy veřejného mínění týkající se chování mládeže vydolovat něco o problému nezaměstnanosti způsobené průmyslovou automatizací. Vždycky si hledali záminky, aby mohli zmizet, protože se báli odhalit, jak úzký mají záběr. 

Jak jiní mi teď připadají. A jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intelektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví. A Alice je taky jenom člověk - je to žena a žádná bohyně -a já ji zítra beru na koncert.